Sarusanka

ŽIVOTNÍ POTŘEBI: Než se seznámíme s tím, v čem a kde je možno králíky chovat, musíme vědět, co potřebují k tomu, aby dobře prospívali. Kromě pravidelného krmení a napájení to jsou tyto věci: .SVĚTLO .SUCHO .ČISTÝ A ČERSTVÍ VZDUCH .KLIDNÉ A ČISTÉ PROSTŘEDÍ Samozřejmě se seznámíme i s tím, čeho bychom se měli v našem chovu vyvarovat: .VLHKO .PRŮVAN A ŠPATNÉ VĚTRÁNÍ .HLUK A PRACH Na první pohled by se mohlo zdát, že je králík velmi náročné zvíře, ale není tomu tak. Při vhodné konstrukci ustájovacího zařízení, zvolení ideálního místa pro toto zařízení a samotného ustájení králíků nemusíte mít žádný strach z toho, že by se tyto negativní vlivy objevily a pozitivní chyběly. Také se sluší připomenout, že králík je, co se zimy týká, velice odolné zvíře. Výborně snáší zimu, i když teplota klesne hluboko pod bod mrazu, ovšem jen v případě, že mu zaručíme ochranu před deštěm a větrem. Hůře je na tom v létě. Králík přímo nesnáší přímé sluneční záření a ani vysoké teploty, s kterými se ale dokáže vypořádat. Způsoby ustájení Pokud se zaměříme pouze na malochov králíků a nebudeme brát v úvahu velkochovy, kde se králíci chovají v klecích, tak je nejčastěji užívaným ustájením králíkárna. Samozřejmě že i někteří chovatelé, kteří mají králíky jen pro vlastní potřebu, chovají králíky v klecích, ale jejich počet je zanedbatelný, proto se tímto ustájením nebudeme zabývat. Králíkárny můžeme rozdělit do několika skupin, dle jejich umístění: .VNITŘNÍ .VENKOVNÍ Vnitřní králíkárnou se rozumí zařízení, které se nalézá v dobře větratelném, suchém a osvětleném objektu, který nemá žádné negativní vlivy na chov králíků. Takovýmto objektem může být např. nepoužívaná garáž, starý chlív, maštal, kůlna, zahradní domek a podobné stavby, ale jen za výše uvedeného předpokladu, tzn. že nesmí být vlhké, prašné, apod. Výhodou takovéhoto chovu je, že má chovatel své králíky v bezpečí před zloději, může zde zavést osvětlení, což mu pomůže při krmení pozdě večer a samozřejmě i králíkům, jelikož se může v zimě prodlužovat světelný den. Další výhodou je určitě možnost zavedení automatických napáječek, resp. rozvodů do jednotlivých kotců a odpadá zdlouhavé plnění napáječek či misek. V neposlední řadě mezi výhody patří i to, že zde chovatel může mít vše potřebné po ruce. Mezi nevýhody jistě patří vyšší nároky na plochu (jiné využití objektu) a vyšší počáteční investice ohledně úpravy objektu, co se týče větrání, osvětlení a dalších úkonů. Venkovní králíkárna je opravdová klasika! V minulosti bylo pravidlem, že měl na vesnici téměř každý vedle domu postavenou králíkárnu, což dnes již neplatí, ale stále jsou nejběžnější. Při umístění venkovní králíkárny musíme mít na paměti, že není možné natočit králíkárnu jakýmkoliv směrem. Jestliže bude průčelí králíkárny směrem na sever či západ, budou králíci pod neustálým vlivem chladu, větru a vlhkosti, naopak při orientaci na jih či jihozápad budou podstupovat očistu při letních vysokých teplotách. Nejlepší variantou je orientace králíkárny směrem na východ či jihovýchod a pokud není možné tuto podmínku splnit, je nutné králíkárnu dobře zabezpečit, např. větrnou bariérou či přístřeškem, výsadbou vyšší zeleně, postavením králíkárny průčelím proti domu, apod. Toto umístění králíkárny má pouze pár výhod, ale za to zásadních. Hlavní z nich je vystavení králíků vlivům počasí po celý rok. Tito králíci proto jsou velmi otužilí, což má za následek jejich lepší zdravotní stav a kvalitnější kožku. Další výhodou jsou menší nároky na plochu, které jsou opravdu minimální. Zato nevýhod je podstatně více. patří sem např. horší obsluha, téměř nemožná zimní plemenitba, nutnost ochranných opatření v zimě či v létě a také špatné zimní napájení. Mezi chovateli můžete také zaslechnout pojem králičinec, což je něco mezi vnitřní a vnější králíkárnou. Jedná se vlastně o umístění králíkárny buď pod nějaký přístřešek, do verandy, postavení několika králíkáren několik metrů proti sobě a přestřešení mezery mezi nimi, apod. Takovéto zařízení má mnoho výhod, mezi které patří opět možnost osvětlení, příruční sklad krmiva, tentokrát menší vliv počasí, ale má i řadu nevýhod, mezi nimiž převládá fakt, že postavení králičince není jednoduché, jak z materiální stránky, tak i z výběru i velikosti plochy. Kotce Kotce, čili ustájovací prostor pro jednoho či více králíků, se v praxi nemusí nijak dělit, ale část chovatelů jistě rozlišuje kotce pro samce, pro samice s mladými, pro odchov či dokonce pro výkrm. Je to tím, že každá z těchto kategorií králíků má určité nároky na prostor. Je jasné, že samice s osmi měsíčními mláďaty bude potřebovat alespoň 2x větší kotec, než samec, nebo dva tříměsíční králíci v odchovu. Tím chci říci, že požadavky na životní prostor jsou velmi odlišné a psát sem, kolik by to přesně mělo být, je dost ošemetné. Navíc se v každé knize objevují jiná a jiná čísla pro tu a tu kategorii králíků, takže se pokusím čtenáři přiblížit rozměry kotce alespoň orientačně! Minimální rozměry kotce pro jednotlivá plemena v cm: délka hloubka výška .VELKÁ PLEMENA 120 80 70 .STŘEDNÍ PLEMENA 80 80 60 .MALÁ PLEMENA 60 70 50 .ZAKRSLÁ PLEMENA 50 60 40 Chci znovu upozornit, že se jedná pouze o minimální rozměry, i když je mnoho chovatelů, kteří ani tyto rozměry nedodržují, ale králíky odchovávají úspěšně. Mám-li ještě něco zmínit o jednotlivých rozměrech, tak by to bylo ještě pár věcí. Pokavaď zvolíte délku (někde uváděnou jako šířku - není to chyba, je to dokonce i častější) větší, vůbec nic nezkazíte. Těch 80 cm je spíše pro samce, nebo pro 2-3 mladé ve výkrmu, ale ne pro samici s kilovými mladými, tam bych doporučoval délku o 50% zvětšit. U hloubky můžu dodat jen to, že záleží hlavně na Vás chovatelích - hloubka by totiž měla být taková, abyste rukou bez problémů dosáhli až na konec kotce. Tudíž lidi menšího vzrůstu mohou volit hloubku třeba jen 60 či 70 cm, ale musí naopak přidat k délce. No a na závěr výška: tam asi není co říci. Stačí si zjistit výšku plemena, k ní přičíst nějakých 10 cm a víte, jak má kotec vypadat. Toť asi vše o rozměrech kotce. Způsoby ustájení podruhé Nyní by se naskýtala příležitost, říci si něco o vybavení jednotlivých kotců, ovšem ještě před tím, než se dostaneme k tomuto tématu, musíme se rozhodnout, na čem králíky budeme chovat. Nabízí se dvě možnosti: .NA PODESTÝLCE .NA ROŠTECH Chov na podestýlce je nejstarším typem chovu a mezi neorganizovanými chovateli nejrozšířenějším, dokonce by se dalo říci že i jediným. A není divu. Každý takový chovatel je i zahrádkář a tento chov produkuje značné množství vynikajícího hnoje, což je i jednou z výhod. Další je například funkce udržování tepla v zimě, kdy dostatek slámy králíkům značně pomáhá vypořádat se s krutými mrazy. Poslední neméně důležitou výhodou jistě je snadnější a také levnější stavba této králíkárny s pevnou podlahou. Ovšem nevýhody také nejsou nezanedbatelné. Patří sem zejména styk králíků s jejich vlastními výkaly, což má za následek šíření nemocí (kokcidiózy), dále vysoká spotřeba steliva, čili slámy, která se ročně může u středního plemene vyšplhat až na 25 kg a nakonec špatné udržování čistoty i za častého čištění kotce (nejlépe 1 týdně). Druhým způsobem je chov na roštech, kdy je podlaha utvořená z roštu (plastového, dřevěného, apod.) a je snadno vyjímatelná. Pod touto podlahou je sběrník trusu, do kterého propadávají králičí výkaly a je tudíž v kotci maximální čistota. Tento trusník se ovšem také musí čas od času vyprázdnit a kotce desinfikovat, stejně jako při chovu na podestýlce (minimálně 2x ročně). Kromě této výhody jsou to už jen drobnosti, mezi které patří malá spotřeba steliva a kratší doba čištění kotců. Nevýhody tohoto chovu ovšem vůbec nejsou nezanedbatelné, ba naopak. První z nich je jistě možnost tvorby otlaků na zvířecích tlapkách, což není pro králíky vůbec příjemné. Další nevýhodou, která se objevuje spíše při špatné konstrukci králíkárny, je průvan, který proudí z pod roštů a tím opět obtěžuje králíky, kterým může přivodit zdravotní komplikace. Nesmíme opomenout ani to, že při kocení mladých bez kotiště, je nutno polovinu roštu vyjmout a nahradit ho podlahou pro vybudování hnízda, což je další komplikace. No a nakonec můžeme uvést ještě možnost usazení hlodavců v trusníku (jen výjimečně při nepravidelném čištění) a hlavně vyšší pořizovací náklady této králíkárny. Vybavení Konečně se dostáváme k nezbytnému vybavení králíkárny i jednotlivých kotců. Pomůcky a nezbytnosti, které jsou v chovu králíků třeba se pokusím co nejlépe popsat. Mohli bychom je rozdělit do dvou skupin - na kotcové a mimo kotcové. Do první skupiny patří věci, které jsou přímo spojeny s králíky. Jedná se o rozličná krmítka, napáječky, jesle či kotiště pro samice. Druhou skupinu, kterou tvoří spíše takové vymoženosti, patří zejména příruční váha, zápisník, či karty jednotlivých králíků, dále nějaký prostor, kde lze s králíkem ohleduplně manipulovat a posoudit ho před výstavou. Patřil by sem i prostor pro menší zásobu krmiva, třeba jen na pár dní, a také možnost zavedení světelného zdroje. Krmítek je celá řada a člověk se u nich musí na chvíli pozastavit, aby vybral správně. Můžeme zvolit buď jednoduché a levné kameninové misky na granule, nebo i vodu, které jsou velmi kvalitní, ale králíci je někdy rádi převracejí. Navíc napájení v těchto miskách není nejhygieničtější, ale hodí se pro venkovní králíkárny. Tyto misky musí být těžké, aby je králík tak lehce nezvrhl, hladké a také při napájení nepropustné. Dobré jsou dvojmisky, kde jedna slouží na vodu, druhá na granule a navíc jsou logicky 2x těžší. Dále zde máme různé plechové zásobníky na jádro a granule, které je možno přidělat z věnčí na dvířka kotce, což nám usnadní práci, ovšem člověk nemá dostatečný přehled o tom, co se děje v kotci, zvláště když jeho králíkárna disponuje i venkovními jeslemi. Tyto plechové krmítka se hodí zejména pro výkrm králíků, kde je podáváno krmiva ad libitum a nachází se v kotci, či kleci více králíků pospolu. Tyto dva typy krmítek jsou nejběžnější, ale patří sem i rozličné cementové, či dokonce skleněné misky apod. Velké množství chovatelů má velmi dobré zkušenosti s používáním napáječek. Zde máme také mnoho možností. Můžeme zvolit buď výše uvedený způsob napájení v kameninových krmítkách, nebo nějaký hygieničtější způsob. Pro králičince a vnitřní králíkárny se hodí tzv. rozvod vody, kdy je do objektu buď přímo přiveden zdroj vody, nebo chovatel do barelu s vodou pravidelně určité množství přidává. Z tohoto barelu je voda rozváděna hadičkami do každého kotce, ke kterému je, nejčastěji na dvířkách, připevněna. Králík se může kdykoliv napít, chovatel nemá tolik starostí s vyměňováním a naléváním vody, ale také nemá přehled, jak který králík pije a může tak přehlédnout zdravotní komplikace. Navíc se tyto "hadičky" nehodí pro venkovní králíkárny, jelikož v zimě zamrznou a popraskají - je možno je užívat jen v sezóně. Dalším řešením jsou různé závěsné láhve, které jsou upevněny na dvířkách a po napití z misky se voda automaticky do mističky naplní. Takovouto napáječku si můžete vyrobit i doma. nesmíme opomenout ani klasické napáječky s "kuličkou", které jsou běžné v chovu morčat. Dále bychom našli i mnoho závěsných barelů, ať už po domácku vyrobených, či profesionálních, či jiné originální způsoby napájení, ale tyto jsou nejběžnější. Nejhorší ovšem je, když chovatel králíky nenapájí! Neodmyslitelnou součástí každého kotce jsou i jesle (já je neužívám), do kterých chovatel při krmení zakládá píci, ať již suchou, tak zelenou, ovšem ta nesmí být v jeslích udusaná, aby se nezapařila. Jeslí existuje stejně jako krmítek a napáječek mnoho druhů. Jsou drátěné, dřevěné, dokonce jsem viděl i plastovo-drátěné - všechny tyto druhy v mnoha provedeních. Jesle musí být shora uzavíratelné, aby do nich nemohli hravá mláďata, či dospělý králík skočit a poranit se, ale bohužel většině výrobců horní díl chybí. Proto jsou výborné jesle, do kterých se seno vkládá ve směru od dvířek (boční plnění sena) a při zavření dvířek se do jeslí nic nedostane. Abych nezapomněl: jesle, krmítka i napáječky mají stejný účel a to zamezit zbytečnému znehodnocení krmiv, plýtvání a zejména hygienickému předkládání. Bohužel u neorganizovaných chovatelů je stále často vidět, že králíky nenapájí (jen za nejteplejšího období) a myslí si, že tráva, či okopaniny vodu nahradí - není tomu tak. To samé platí o jádru - každého asi šokuje, když vidí ječmen v misce od ramy, nebo v rezavém hrnci či talíři. Ale na druhou stranu pořád lepší, než jim sypat jádro na podlahu. No a o jeslích ani nemluvím, ty nejsou občas vidět ani u organizovaných chovatelů a abych se přiznal, ani já je neužívám - zdálo se mi, že z nich králíci tolik nežrali. Kotiště, neboli kotící budka, slouží králicím jako taková atrapa nory. Králice si do bedýnky ve tvaru kvádru nanosí slámu, seno, zkrátka si uvnitř postaví hnízdo, do kterého vrhnou svá mláďata. Kotiště má právě tu výhodu, že se v ní samice cítí bezpečně - je v temnu, nic k ní nemůže a tím pádem není před porodem a po něm ve stresu a nedochází k tak velkým úhynům. Mláďata jsou v teple, nemohou tak snadno vylézat z hnízda a jsou chráněna před nepříznivými klimatickými vlivy. Kotišť existuje také nespočet a většinou záleží pouze na zručnosti a umu chovatele, co pro své svěřence vyrobí. Rozměry samozřejmě závisí na velikosti králice, např. pro střední plemeno se doporučují tyt rozměry - délka 60 cm, šířka 35 cm a výška 25-30 cm. Může být i větší, vše záleží na chovateli a velikosti kotce. Otvor pro vstup králice je nejlepší udělat v čele budky - ať už kulatý či hranatý, samice jím musí prolézt, to je hlavní. Nesmí se zapomenout ani na to, že otvor musí být vyříznut až 5-10 cm nad dnem, aby nedošlo k rozlezení či vytažení mláďat na struku. Kotiště by také navíc mělo být z vrchu otevíratelné, aby byla možná kontrola mláďat. Krásně jsme se prokousali tím důležitým a teď ještě ve stručnosti to druhořadé. Každý správný chovatel, který buď vystavuje, nebo mu jde jen o křížení na maso, by měl své králíky, mladé i chovné, vážit - a bez váhy to nejde. V dnešní době si můžete pořídit digitální váhu s přesností na gram, ale pro méně movité chovatele doporučuji staré osvědčené váhy např. na mouku po našich babičkách. Zabité kusy pak můžete vážit např. na mincíři. Vážením si ověříte, jestli vaši králíci dobře rostou, jestli chovné kusy nejsou podvyživené, nebo naopak zatloustlé. Dalším pomocníkem, zejména pro ty, kteří mají plno starostí okolo, je nějaký zápisník, či karty jednotlivých králíků. Do karet, zejména pro chovné samice se zapisuje, kdy byla samice připuštěna, kdy se má kotit, kolik nedávno vážila, jaký samec jí přiskočil, kolik měla mladých, apod. Zkrátka je to takový životopis vaší samice. Samozřejmě by se měli tyto karty vést i pro samce, či jednotlivé vrhy. Pokud se vám nechce složitě pro každou samici vypisovat kartu či list v notesu, stačí mít u králíkárny zápisník, do kterého vše chronologicky poznamenáte, ovšem není to tak přehledné. Já osobně mám u králíků právě takovýto zápisník a doma si vedu evidenci v počítači v programu Excel. Nějaký stolek, židle, či deska na střeše nízké králíkárny dobře poslouží právě při vážení králíků, ale zejména při jejich prohlížení, posuzování před výstavou a trénování správného postoje. Tato plocha by měla být opatřena nějakým proti skluzovým materiálem, aby se králík cítil bezpečně. Nejlépe je dát na stůl starý koberec. Na této ploše můžete také na krátkou dobu přechovávat krmiva. Ovšem měli byste mít v králičinci, či vnitřní králíkárně prostor, kam uschováte granule, jádro, menší zásobu sena a slámy a další doplňky stravy. Na jádro a granule se výborně hodí všelijaké sudy, plechové či plastové, na seno stačí pytel, velký koš, či jak jsem to již jednou viděl, obrovské jesle, do kterých si chovatel nanosí seno např. na týden a má ho vždy po ruce. Majitelé venkovních králíkáren mají v tomto ohledu nevýhodu - musí si krmení deně nosit, např. z kůlny, či seníku. No a poslední vymožeností, ale účelnou je zavedení světla právě do tohoto prostoru a králičince. Výhod je hned několik. Chovatel nemusí ve večerních hodinách používat baterku, v zimě můžeme králíkům prodloužit světelný den tak, aby bylo možno připouštět samice i v tomto nepříznivém období. Počet kotců Zcela jsem zapomněl na jednu vele důležitou věc a to na počet kotců, které budete potřebovat pro své ušáky. Pokud budete s chovem začínat, sami si uděláte úsudek, kolik asi toho místa bude potřeba, ale pokusím se vám vaše přemýšlení usnadnit. Je jasné, že každý chovný kus potřebuje minimálně 1 kotec. To se týká zejména chovných samců, kteří vyžadují pouze jeden kotec, ovšem u samic je to složitější. Každá samice by měla být také umístěna samostatně s tím, že pro každou samici počítáme ještě min. s dvěma dalšími kotci. Proč? Samice má ve vrhu 5-10 mláďat, někdy více či méně, což znamená, že po odstavu musíme tyto mláďata někdy ubytovat a pokud disponují vaše kotce pouze min. rozměry, které jsou uvedeny výše, ani vám ty dva kotce pro 10 mladých stačit nebudou! Do toho 70-80 dne života není problém mít např. 4 mláďata v kotci 80x80, ovšem mláďata nám rostou a vyvíjí se, hlavně samci, které je nutno nejpozději do konce 4. měsíce rozdělit každého samostatně. A teď si spočítejte, kolik byste mohli ubytovat v devítikotcovce samic s jedním samcem? Moc ne, maximálně tři a ještě byste mohli mít problémy. Na rovinu, takhle to v praxi nevypadá, tedy aspoň pokud chováte na maso. Okolo toho 4. měsíce se totiž vyplatí samce vybít (mývají stejně již kolem 3 kg) a ponechat si jen samičky, které navíc většinou rostou velmi rychle a na rozdíl od samců na talíři tak "nesmrdí". Tudíž by nebyl problém v devíti kotcích držet 4 samice se samcem za předpokladu, že dopřejeme králíkům správnou výživu, aby rychle přibývali a samce brzo porazíme. Tak, to je asi tak vše ohledně ustájení králíků. V budoucnu jistě něco dalšího doplním. Teď vzhůru na další kapitolu...